oku 1648 slezský zemský velitel Gonzaga nechal hrad vyhodit do povětří. Roku 1657 byl hrad opraven Vilémem Alexandrem Oderským z Lidéřova. V letech 1774-1776 byl v Dubové postaven zámek a hrad byl ponechán svému osudu, zpustl a změnil se ve zříceninu.

Při dělení údělů mezi syny opavského vévody Mikuláše II. roku 1377 je poprvé zmiňován hrad Vikštejn a jeho majitel Vítek ze Šostýna. Jeho syn Bernard v polovině 80. let 14. století ve službách hlubčického vévody Mikuláše III. Opavského zemi jeho synovce Jana II. vévody opavského a ratibořského. Po Bernardově smrti roku 1394 zabavil hrad vévéda Přemysl I. Jeho synům hrad náležel až do roku 1461, kdy jej vévoda Arnošt postoupil Budivoji z Moravice. Po pěti letech však panství zkonfiskoval král Jiří a svěřil jej Hynčíku Bírkovi z Násilé. V srpnu 1474 obsadil hrad uherský král Matyáš Korvín, brzy byl ale navrácen panu Hynčíkovi. Bírkové obnovili poškozený hrad. Snad už roku 1525 započal Jan Planknar z Kynšperka rozsáhlou renesanční přestavbu, která probíhala postupně až do 80. let 16. století. V roce 1626 obsadilo hrad dánské vojsko generála Mansfelda. V té době snad vzniklo i násypové hliněné předsunuté opevnění s příkopem. Roku 1646 byl hrad preventivně pobořen císařskými vojsky.
Nejstarší jádro tvořil nepravidelný ovál ohrazený plášťovou zdí o průměru 1,5-3,1 metrů. V severní části byl plášť jádra vytažen proti příchozímu v tupý břit štítové zdi zvýšené oproti zbytku hradby nejméně o 4,5 metrů. Z vnitřní strany vyplňovaly břit nejméně čtyři podlaží zástavby, z nichž se nejlépe dochoval suterén. Proti hrotu břitu je zde téměř čtvercový valeně klenutý sklep přístupný klenutou chodbíčkou s předsíní vedenou podél obvodové hradby. volná prostor mezi sklepem a chodbičkou vyplňuje další nepravidelná místnost. V prvním podlaží byl na východě pětiboký sál ve východní části a obdélná místnost s lichoběžnou komorou v západní části. Vnitřní členění dalších úrovní zůstává nejasné.
Jižní konec jádra byl snad původně ukončen rovně velkým obdélným nejméně patrovým palácem. V jeho sousedství byla hradba prolomena dvěma průchody. Na západě to byl široký průjezd, schopný vpustit na nádvoří i vozy. Menší východní průchod směřoval do parkánu. Ten obíhal téměř celé jádro, boční zdi jej napojovaly na jádro při jižní stěně oodélného paláce. Před parkánem přetínal ostrožnu šíjový příkop.
Renesanční přestavba hradu v druhé polovině 16. století výrazně změnila jeho podobu. Obdélný gotický palác byl stržen a na jeho místě vyrostla novostavba rozšířená do zadního příkopu původního hradu. Za ní vzniklo nové zadní nádvoří na východě uzavřené prodloužením parkánové hradby. Celou jižní stranu zaujala dlouhá provozní budova se stájí a pekárnou v suterénu. Přízemí bylo členěno na předsíň, velkou světnici a komoru. Podkroví bylo užíváno jako sýpka. Západní stranu zadního nádvoří uzavírala podlouhlá renesanční branská budova a kovárna vestavěná do původního parkánu. Podél celého západního a severního boku ohradila renesanční hradba velké vnější nádvoří, které doplňovalo půdorys celého hradu do přibližně obdélného tvaru. V úskoku hradby stála věž neznámého vzhledu, která kontrolovala cestu od řeky Moravice kolem hradu směrem na Opavu. Na jejím místě byla ve 20. stoleté postavena romantická čtvrhranná věž. V severozápadním nároží vnějšího nádvoří se dochoval rozsáhlý sklep hospodářského stavení. K severu se nádvoří obracelo vstupní bránou z roku 1582 sevřenou mezi dvě třípodlažní budovy. Z brány vedl most na kamenných pilířích přes mohutný u vrcholu až 20 metrů široký přikop v průběhu renesanční přestavby postupně vylámaný ve skále až do hloubky 14 metrů.
Pravděpodobně ve 2. čtvrtině 17. století byly před čelním příkopem, v té době ještě prohlubovaným, navršeny jakési "bastiony" chráněné ještě sypaným valem a mělkým příkopem.