Hrad tvrdý jako kost

Páni, kteří sídleli na Kosti, měli slušné příjmy ze svých statků i z význačných, výnosných úřadů, které zastávali, jako na příklad pan Petr z Kosti, hofmistr císaře Karla IV.

Název Kost, jenž v nás budí představu nedostatku, nepřiléhal dobře k blahobytu hradních pánů, o nichž lidé říkali: „Na Kosti se páni dobře mají.“ Zato však dobře vystihoval tvrdost a nedobytnost hradu.

Pověst vypravuje, že i Žižka přitáhl před Kost a začal jí dobývati. Dodnes ukazují tu Žižkův kamenný stůl a skálu, pod níž odpočíval. Kterýsi kameník, který tu lámal kámen, vytesal na ní hlavu s přílbicí a dle ní říká se tady „U Žižkovy hlavy“. Když nemohl Žižka hradu dobýti, zvolal prý rozhořčeně: „Kost patří psu!“ – a odtáhl od hradu dále.

A tak stojí Kost, odolavši útokům vojsk i zubu času, dosud vzdorně a pevně jako před dávnými lety a stále ještě o ní platí verše Svatopluka Čecha:
Hrdá Kosti, tvrdá Kosti, jak se mocně zvedá
v lůně drsných skal a borů plna síly, plna vzdoru
tvoje lebka šedá!
Co tvá síla střásla s týla nepozvaných hostí!
Stála´s jako skal tvých duby, vždyť i pro Žižkovy zuby
Byla´s tvrdou kostí!