řed
mnoha a mnoha lety stával v údolí pod hradem mlýn, v němž žil mlynář se
svou ženou, dcerou a mlynářskou chasou. Vodní kolo na potoce vesele klapávalo
a lidé z širokého okolí vozili do mlýna obilí, aby jim ho mlynář semlel
na mouku. Ve mlýně žili všichni šťastně a spokojeně. To však trvalo
jenom do doby, než se na Kokořín nastěhovala tlupa loupežníků. Jejich vůdcem
byl člověk pochybné minulosti, krutý a násilný.
oupežníci
nenechali na pokoji nikoho, kdo projížděl nebo procházel Kokořínským
dolem. Každého o všechno obrali a přepadení byli rádi, když vyvázli se
zdravou kůží nebo dokonce s holým životem. Loupežnická banda si zpočátku
mlýna a jeho obyvatel nevšímala, ale když se lidé začali Kokořínskému
dolu vyhýbat, loupežníci ztratili obživu a potom došlo i na mlýn.
a
noci loupežníci mlýn přepadli, leč mlynář i jeho chasa se statečně bránili.
Loupežníci však byli v přesile, a tak lidem ze mlýna pomalu ubývalo sil.
Nakonec mlynářská chasa utekla a udatného mlynáře vůdce loupežníků v
souboji zabil. Loupežníci pobrali ve mlýně co se dalo a mlynářku s dcerou
odvlekli do svého doupěte na hradě. Tam je zavřeli do sklepení a vůdce
loupežníků přemýšlel, jak s nimi naložit. Mlynářské děvče se mu zalíbilo,
a tak ji přemlouval, aby se stala jeho ženou. Dívka ale místo souhlasu
plivla vrahovi svého otce do tváře. Loupežník se rozzuřil a umínil si, že
dívku zneuctí.
ařídil
dvěma svým kumpánům, aby obě ženy dobře hlídali a sám připravoval s
ostatními hostinu ze zásob, které uloupili ve mlýně. Zatímco se loupežníci
chystali na hody, radila se mlynářka s dcerou, jak je obelstít. Požádala
jednoho ze strážců, aby zavolal svého vůdce. Když loupežník přišel, řekla
mu, že se její dcera rozhodla vzít si ho za muže, ale že si nejdříve musí
dojít do mlýna pro svatební šaty. Vůdce řeči mlynářky uvěřil a přikázal,
aby strážci děvče do mlýna pustili.
Jakmile se dívka dostala z hradu, běžela podél potoka údolím až do Mělníka, kde poprosila měšťany o pomoc proti loupežníkům.
dyž
se děvče do hradu dlouho nevracelo, pojal vůdce loupežníků podezření a
šel se za ním do mlýna podívat. Tam je samozřejmě nenašel, vrátil se na
hrad a dívčinu matku za to, že ho oklamala, zabil.
o
už se k hradu blížila pomoc, přivolaná dívkou. Hrad byl dobyt, loupežníci
zajati a svázaní postaveni na nádvoří ke zdi. Tu dívka vedena touhou pomstít
smrt svých rodičů, vrhla se na vůdce bandy a nožem mu uřízla hlavu, až
krev stříkala na okolní zeď.
en
příběh už se stal dávno, avšak dodnes, vždy o půlnoci, strhne se ve skalách
pod Kokořínem lomoz a úpění. Po chvíli se na hradě objeví panna a začne
stírat krvavou skvrnu ze zdi. Hodinu po půlnoci zmizí, aby se tu další noc
opět zjevila.