a válek
křižáckých, kdy se tisícové rytířů vypravili proti Saracénům, aby z
jejich moci vysvobodili Svatou zemi, žila na Bezdězi zbožná paní jménem
Brunhilda. Její muž se připojil ke křížové výpravě a ona zůstala tu
sama a spravovala moudře hrad i všechny statky. Starala se mateřsky o poddané,
připravovala z bylin léky, léčila nemocné a těšila zarmoucené, takže ji
lid počal uctívati jako světici.
ednoho
dne večer, když ulehla ku spánku a v mysli ještě zalétla k svému muži,
bojujícímu udatně proti Saracénům, objevil se před ní malý, bradatý
trpaslík. Pohlédl na ni smutnýma očima, poprosil ji, aby vzala své léky a
následovala ho do podzemní říše, že jest tam svrchovaně třeba její
pomoci.
avedl
ji do podzemní chodby a odtud do paláce trpasličího krále, kde na zlatém
loži ležela nemocna králova dcera. Byla neobyčejně krásná, její líce
byly však smrtelně bledé a pod pomněnkovýma očima se tměly veliké, zlověstné
kruhy…
Brunhilda podržela v dlani její něžnou, povadlou ručku, pronesla k ní
laskavá slova útěchy a dala jí z křišťálového pohárku, který trpaslíci
přinesli, napíti svého léku.
ku podivu, nemocná jako zázrakem pookřála, líce se jí zarděly a zpod stínu
dlouhých řas usmály se její modré oči. I nastal v podzemní říši
radostný jásot a král trpaslíků z vděčnosti daroval paní Brunhildě křišťálový
pohár, v němž jeho dcerka našla uzdravení.
„Dokud se bude tento pohár držeti tebe i tvých dědiců,“ řekl král,
„dotud vás bude provázeti štěstí. Proto dejte pozor, abyste jej nikdy
nezničili!“
ak
král trpaslíků předpověděl, tak se i stalo. Štěstí provázelo paní
Brunhildu i její potomstvo po dlouhou řadu let. Až teprve, když se stal pánem
hradu vitorazský rytíř Hadumar z Kuenringu, ukončena byla šťastná léta
hradu Bezděze.
adumar
si pozval na hrad rytíře ze širého okolí a uspořádal pro ně hlučnou
masopustní slavnost. Hosté se rozjařili, rozjařil se i Hadumar a v opilosti
rozbil kouzelný pohár, dědictví po paní Brunhildě. Střepy dal vyházeti
oknem a vysmál se staré báji, která varovala před rozbitím poháru.
iž
příštího dne ukázala se pravdivost této předpovědi. Mezi rytíři, které
Hadumar hostil, byl přítomen zrádný, lstivý Illburk. Ten zneuživ
pohostinství unesl Hadumarovi jeho jedinou dceru. Rytíř, hoře pomstychtivým
hněvem, pustil se za ním se svou družinou, avšak dříve, nežli dostihl únosce,
spadl s koně a pádem srazil vaz.
Zanedlouho nato pocítil sám Bezděz osudné následky nerozvážnosti rytíře z Kuenringu. Na hradě vypukl zhoubný požár a zničil Bezděz do základů.