Zlaté vážky

ý div, že často i ve snách putoval po hradbách Kokořína a plahočil se jeho podzemím. Jednoho dne se před ním objevila ve snu bílá postava a vyzvala ho, aby kopal v jeskyni proti hradní studni, že tam najde poklad. Domníval se, že je to vše pouhý sen, proto si jen rukou přejel čelo a spal zase dále.

Když se vidění v příští noci opakovalo a zjevilo se mu i po třetí, tu přece jen byl zviklán ve své nedůvěře a vypravil se na hrad s motykou.

ešel do jeskyně, počal kopati. Zobracel každý kámen, prohlédl každou skulinu. Nevykopal nic jiného, než staré, rezovaté vážky. Chtěl je zahoditi, aby však nešel domů s prázdnem, přece je vzal s sebou. Doma je uložil do truhly, kam skládal staré, nepotřebné haraburdí.

dyž pak večer usnul, zdálo se mu opět o pokladu. I šel zase do hradu. Kopal, kopal – vykopal opět staré vážky. Odnesl je domů a šel je uložiti do truhly. Jaké však bylo jeho překvapení, když shledal, že tam nejsou žádné. A když se i příštího dne všecko v témž pořádku opakovalo, nabyl přesvědčení, že jsou to tytéž a jedny vážky, které s ním provádějí šalebnou hru.

ašel s nimi do kostela, pokropil je svěcenou vodou. A div divoucí! – rez s nich zmizel a hned se zažloutly, jako by byly nové. Překvapením je upustil na zem. Zazněly čistým, zvonivým zvukem. Jak se pro ně shýbl, zpozoroval na vahadle, které se pádem nalomilo, že jsou ze zlata.

Ukryl je pod plášť, pospíšil s nimi vesele domů.

oho dne nemohl usnouti, obávaje se, aby mu opět nezmizely, avšak svěcená voda zahladila zplna čarovnou moc, jež na nich lpěla. Došel s nimi do Mladé Boleslavě a prodal je tam zlatníkovi. Stržil za ně hezkou hromádku zlaťáků. Tolik, že stačily na koupi chalupy v kraji u Labe, takže si od té doby nemusil již nakládati na hřbet těžké pytle s obilím a moukou. A že byl přičinlivý a štěstí mu přálo, zaměnil brzy chalupu za pěkný, výnosný statek.